Bezpečnost dětí – jiný úhel pohledu

Mateřský instinkt nám velí, zachránit dítě, ať se děje, co se děje. Ale už většinou nepřemýšlíme, co tím sdělujeme našemu dítěti a jaké to má pro něj důsledky.

V následujících řádcích se budu snažit rozebrat trochu kontroverzní téma bezpečnosti dětí, hlavně těch malých, ale s přesahem k jakémukoliv věku.

Čerpám ze zkušeností stovek mých malých pacientů a jejich rodičů na dětské rehabilitaci. Vím, že tyto věci fungují a budu moc ráda, pokud se nad tím rodiče alespoň zamyslí a budou ochotni tyto rady vyzkoušet v praxi a tím snížit počet pádů a zvýšit bezpečnost svých dětí.

OTOČENÍ

Začíná to většinou už kolem 6 měsíce, kdy se miminka při otočení z břicha na záda často bouchnou do hlavičky, pokud ještě neumí pohyb ubrzdit. A  některé maminky ve strachu, aby si dítě neublížilo, ho přestanou dávat na zem a miminko putuje na měkkou postel.

Přitom jakýkoliv pohyb, který dítě udělá a nepovede se mu, je úžasná zpětná vazba do mozku, jak tento pohyb provést lépe a bezpečněji. Pokud své dítě budete chránit před sebou samým, moc mu nepomůžete.

Na posteli samozřejmě hrozí mnohem větší riziko pádu dolů na zem a navíc miminko nemá možnost naučit se brzdit hlavičku, protože postel je měkká a ono nemá k zabrzdění pohybu důvod.

Pokud miminko necháte vyzkoušet si, co jeho tělo zvládne, uvidíte, jak si za chvilku začne samo pohyb hlavy brzdit. Děti je dobré  podporovat, ukázat jim správný pohyb, ale nechat je poučit se z vlastních chyb. Cítíte ten přesah do jakéhokoliv věku?

POHYB VPŘED

Postupně se děti začínají plazit, lézt nebo válet sudy. Znamená to, že opustí prostor své hrací deky a vyrazí na průzkum dalších míst v bytě. A tehdy začínají maminky oblepovat rohy, případně pořídí ohrádku, aby se dítěti nemohlo nic stát.

Oblepování rohů není v zásadě nic špatného, jen to oblepení už nesmíte nikdy sundat. V tomto věku děti totiž objevují a mapují bezpečná a nebezpečná místa ve vašem bytě. Pokud objeví nějaké nebezpečné místo, o které se pravděpodobně alespoň jednou bouchne, dobře si ho zapamatují a velkým obloukem ho obchází. Pokud určité nebezpečné místo oblepíte, stane se z něj místo bezpečné a dítě ho tak vnímá. Pokud krytku někdy v budoucnu sundáte, je velmi pravděpodobné, že zrovna zde se stane nějaký úraz.

OHRÁDKA

S ohrádkou je to ještě složitější. Dítě tam je chráněné před okolním světem. Ale to znamená, že ho nemůže ani dostatečně prozkoumat. I takovéto dítě se jednoho dne z ohrádky dostane a ocitne se v místech, se kterými nemá mnoho zkušeností.

Proto radím maminkám, udělejte svůj byt bezpečný pro dítě a nechte ho tam volně pohybovat. Většinou stačí dá pryč ubrusy, velké kytky, které by mohly na dítě spadnout, skleněné stoly, zabezpečit schodiště, zásuvky atd.

Uvidíte, že spokojené bude nejen dítě, ale i vy, až zjistíte, že se o něj nemusíte bát.

PRVNÍ STOJ

Dalším velkým mezníkem v bezpečnosti dětí je stoj a způsob, jak se dostat dolů.

Zde se děje naprosto zásadní nastavení a prevence případných úrazů a pádu v budoucnosti.

Žádné dítě si nechce vědomě ublížit. Snaží se dostat co nejopatrněji dolů a z každého případného neúspěchu si bere cennou zkušenost, jak to příště udělat jinak.

Jsou jen děti, které se naučili spoléhat na své rodiče. Takové dítě poznáte snadno podle toho, že se pouští a padá po hlavě dozadu a čeká, že ho někdo zachrání. Takové dítě si myslí, že je to vaše práce. Považuje vás za součást svého pohybového vzoru.

A to je velmi nebezpečné.

Většina vážných úrazů dětí předškolního věku se stává v přímé blízkosti rodičů. A je to právě proto, že si tyto děti někdy v minulosti zvykly, že jim pomůžete a očekávají to, kdykoliv jste blízko nich.

Co můžete udělat pro to, aby se vaše dítě naučilo co nejrychleji a nejbezpečněji dostat dolů ze stoje? Snažte se být od dítěte co nejdál, hlaste „drž se“, podporujte ho, ukažte mu jak si může sednout nebo pokrčte nožičky do kleku, ale víc mu nevstupujte do jeho nácviku správného pohybu. Nechte ho  provést pohyb co nejlépe. Konkrétní rady jsou i s fotkami uvedeny v eBooku Cvičení miminek formou hry.

Pokud se někdy stane, že jste blízko u dítěte a ono padá, vždy si ho chytíte, to je reflex, který není potřeba si vyčítat. Ale cíleně se snažte být co nejdál od dítěte, v jeho zorném úhlu, aby vidělo vaši vzdálenost.

Odměnou vám bude dítě, které bezpečně ovládá své tělo a jde do situací, na které má. Není zvyklé se na nikoho spoléhat.

Přeji vám co nejméně úrazů a mnoho samostatných a radostných dětí.

 

 

 

 

Jana Tůmová
Specializuji se na dětskou rehabilitaci a díky tomu pomáhám rodičům podporovat jejich děti ve správném motorickém vývoji.Můj příběh si přečtěte zde >> Jsem žena, matka třech dětí, manželka odvážného muže a autorka eBooku Cvičení miminek formou hry>> pro děti od narození do samostatné chůze , eBooku Cvičení větších dětí formou hry>> pro děti od 3 do 10 let s vadným držením těla aeBooku Cviky pro unavené rodiče>>.
Komentáře