Bezpečnost dětí – jiný úhel pohledu

Mateřský instinkt nám velí, zachránit dítě, ať se děje, co se děje. Ale už většinou nepřemýšlíme, co tím sdělujeme našemu dítěti a jaké to má pro něj důsledky.

V následujících řádcích se budu snažit rozebrat trochu kontroverzní téma bezpečnosti dětí, hlavně těch malých, ale s přesahem k jakémukoliv věku.

Čerpám ze zkušeností stovek mých malých pacientů a jejich rodičů na dětské rehabilitaci. Vím, že tyto věci fungují a budu moc ráda, pokud se nad tím rodiče alespoň zamyslí a budou ochotni tyto rady vyzkoušet v praxi a tím snížit počet pádů a zvýšit bezpečnost svých dětí.

OTOČENÍ

Začíná to většinou už kolem 6 měsíce, kdy se miminka při otočení z břicha na záda často bouchnou do hlavičky, pokud ještě neumí pohyb ubrzdit. A  některé maminky ve strachu, aby si dítě neublížilo, ho přestanou dávat na zem a miminko putuje na měkkou postel.

Přitom jakýkoliv pohyb, který dítě udělá a nepovede se mu, je úžasná zpětná vazba do mozku, jak tento pohyb provést lépe a bezpečněji. Pokud své dítě budete chránit před sebou samým, moc mu nepomůžete.

Na posteli samozřejmě hrozí mnohem větší riziko pádu dolů na zem a navíc miminko nemá možnost naučit se brzdit hlavičku, protože postel je měkká a ono nemá k zabrzdění pohybu důvod.

Pokud miminko necháte vyzkoušet si, co jeho tělo zvládne, uvidíte, jak si za chvilku začne samo pohyb hlavy brzdit. Děti je dobré  podporovat, ukázat jim správný pohyb, ale nechat je poučit se z vlastních chyb. Cítíte ten přesah do jakéhokoliv věku?

POHYB VPŘED

Postupně se děti začínají plazit, lézt nebo válet sudy. Znamená to, že opustí prostor své hrací deky a vyrazí na průzkum dalších míst v bytě. A tehdy začínají maminky oblepovat rohy, případně pořídí ohrádku, aby se dítěti nemohlo nic stát.

Oblepování rohů není v zásadě nic špatného, jen to oblepení už nesmíte nikdy sundat. V tomto věku děti totiž objevují a mapují bezpečná a nebezpečná místa ve vašem bytě. Pokud objeví nějaké nebezpečné místo, o které se pravděpodobně alespoň jednou bouchne, dobře si ho zapamatují a velkým obloukem ho obchází. Pokud určité nebezpečné místo oblepíte, stane se z něj místo bezpečné a dítě ho tak vnímá. Pokud krytku někdy v budoucnu sundáte, je velmi pravděpodobné, že zrovna zde se stane nějaký úraz.

OHRÁDKA

S ohrádkou je to ještě složitější. Dítě tam je chráněné před okolním světem. Ale to znamená, že ho nemůže ani dostatečně prozkoumat. I takovéto dítě se jednoho dne z ohrádky dostane a ocitne se v místech, se kterými nemá mnoho zkušeností.

Proto radím maminkám, udělejte svůj byt bezpečný pro dítě a nechte ho tam volně pohybovat. Většinou stačí dá pryč ubrusy, velké kytky, které by mohly na dítě spadnout, skleněné stoly, zabezpečit schodiště, zásuvky atd.

Uvidíte, že spokojené bude nejen dítě, ale i vy, až zjistíte, že se o něj nemusíte bát.

PRVNÍ STOJ

Dalším velkým mezníkem v bezpečnosti dětí je stoj a způsob, jak se dostat dolů.

Zde se děje naprosto zásadní nastavení a prevence případných úrazů a pádu v budoucnosti.

Žádné dítě si nechce vědomě ublížit. Snaží se dostat co nejopatrněji dolů a z každého případného neúspěchu si bere cennou zkušenost, jak to příště udělat jinak.

Jsou jen děti, které se naučili spoléhat na své rodiče. Takové dítě poznáte snadno podle toho, že se pouští a padá po hlavě dozadu a čeká, že ho někdo zachrání. Takové dítě si myslí, že je to vaše práce. Považuje vás za součást svého pohybového vzoru.

A to je velmi nebezpečné.

Většina vážných úrazů dětí předškolního věku se stává v přímé blízkosti rodičů. A je to právě proto, že si tyto děti někdy v minulosti zvykly, že jim pomůžete a očekávají to, kdykoliv jste blízko nich.

Co můžete udělat pro to, aby se vaše dítě naučilo co nejrychleji a nejbezpečněji dostat dolů ze stoje?

Ukázat mu jak na to, ale nedělat to za něj.

V první řadě je dobré dítě naučit, že se nesmí ve stoji pustit rukama. Toho nejlépe docílíte tím, že budete stát co nejdál od dítěte, tak, aby na vás vidělo a hlásit „drž se“. Většina dětí se drží a brečí, protože něvědí co dál.

Pokud se drží, ale neví jak dolů, ukažte mu to. Děti se dostávají dolů třemi různými způsoby.

• Děti, které umí sami sedět si nejčastěji jednoduše sednou na zadeček. Můžete je lákat povelem „hačí“.
• Pokud ještě nesedí, je pro ně nejsnažší jít do kleku. Ukažte mu, jak se dostat do kleku pomocí nadzvednutí a pokrčení obou nožiček a stáhnutí do kleku. Nebojte se, bude se rukama pevně držet.
• Třetí způsob je nejjednoduší – dítě se drží jednou rukou opory a druhou dosahuje na zem. Veďte mu ruku až do opory o zem, ikdyž se bude trochu bránit. Příště už to zkusí samo.

Ukažte mu jak na to, ale nedělejte to za něj. Pokud ho ze stoje sundáte sami, nemůže se nic nového naučit a příště nebude vědět, co má dělat.

Odměnou vám bude dítě, které bezpečně ovládá své tělo a jde do situací, na které má. Není zvyklé se na nikoho spoléhat.

SLÉZÁNÍ Z VÝŠKY

Poslední bodem tohoto článku je situace, kdy dítě vyleze na gauč, do schodů nebo na jinou zvýšenou plochu a chce se dostat zpátky dolů. Bohužel jeho přirozenost si vybere pohyb hlavou dolů. Je to jedna z mála věcí, ze které se nepoučí a je potřeba ho hned na začátku naučit, že se musí otočit a jít dolů po nožičkách. Většinou to stačí párkrát ukázat a pak už jen slovním povelem „nožičky“ ohlídat.

Přeji vám co nejméně úrazů a mnoho samostatných a radostných dětí.:)

Pokud máte chuť nahlédnout pod pokličku pohybového vývoje dětí, zvu vás na můj nový webinář Kdy je vhodné navštívit s miminkem fyzioterapii, jehož záznam je zdarma ke shlédnutí.