Moje dítě nechce být na bříšku, jak mu můžu pomoci?

Často jsou k nám na rehabilitaci posílány maminky kvůli tomu, že jejich miminko nechce být na břiše a tím dochází k blokování celého vývoje. Většinou to jsou zdravé děti, kterým se prostě a jednoduše pozice na bříšku nelíbí.

Jak jim můžete pomoci?

V první řadě je dobré si uvědomit, že celý vývoj se od okamžiku otočení ze zad na břicho (4. až 5. měsíc) dále odehrává pouze na břiše a nejde to nijak obejít.

Děti se nejdříve opírají o lokty a zvedají hlavičku, poté začínají sahat po hračkách, točí se kolem osy, zvedají se na napnutých rukách, dávají kolínka pod sebe a tak se postupně dostanou až na všechny čtyři.  Z této polohy pokračuje další etapa vývoje  – lezení, stoj a sed.

Děti, které nechtějí být na bříšku, tak nevědomě (možná i vědomě) blokují svůj pohybový vývoj. Psychický vývoj ale jde stále dopředu svým tempem, takže děti jsou na zádech postupně nespokojené, chtějí vidět z lepší perspektivy. To by jim sice umožňovala poloha na břiše, ale tam být nechtějí. A tak si hlasitě vynucují nošení v náručí, které jim zajistí blízkost maminky a lepší výhled. Rády taky sedávají v lehátku či autosedačce a pozorují okolí. Jsou to velcí adepti na pasivní sed. Dříve nebo později je totiž někdo ze zoufalství pasivně posadí a tím úplně zablokuje zbytek pohybového vývoje, hlavně lezení.

Ale vraťme se zpátky do polohy na bříšku. Teď už víte, že obejít ji nelze a to vám pomůže změnit svůj vlastní přístup.

Už to není o tom, jestli bude miminko na bříšku, ale jak zařídit, aby tam bylo.

Pokud je miminku více než 5 měsíců, hodně vám pomůže systém 50:50. Je to systém, kterým se snažíte zvýšit pobyt na břiše na 50 % bdělého času.

Jak to udělat?

Miminko dáte na bříško. Nejlepší je pevná zem, na kterou dáte pěnové puzzle. Nevhodná je jakákoliv deka, kterou by dítě hrnulo pod sebou.

Měřte čas, jak dlouho na břiše vydrží.

Pokud začne plakat, není potřeba ho hned zvedat nebo otáčet. Radši si k němu lehněte na zem tak, aby vidělo, že jste ho neopustili, ale zároveň ví, že ho nemůžete (nechcete) nezvednout. Není špatně ani to, když si dítě položí hlavičku na zem a odpočine si.

Povídejte si s ním, chvalte ho, že je šikovné, jak dlouho na bříšku vydrželo. Mluvte s ním o důležitosti polohy na břiše (děti nejsou hloupé, rozumí vám více než si myslíte). Pusťte mu oblíbenou hudbu, zpívejte mu. Vše je dovoleno. Udělejte si z toho příjemnou chvilku, ale hlavně vydržte.

Pokud už chcete dítě otočit zpátky na záda, uvědomte si, jak dlouho na břiše vydrželo. Ze začátku doporučuji měřit čas. Křik na břiše se někdy zdá být nekonečný. Na záda dítě přetočte na přesně stejnou dobu, jakou bylo na břiše. Je to jeho zasloužený odpočinek, po kterém znovu následuje poloha na bříšku.

Pokud vydržíte pravidelné střídání stran, dítě pochopí, že to myslíte vážně a polohu na břiše vezme na milost. Vývoj se pak velmi rychle rozjíždí správným směrem a miminko se brzy začne pohybovat tak, že si za vámi dojde (doplazí, doválí sudy, doleze), kdykoliv bude potřebovat.

Fyziologický vývoj v této fázi můžete podpořit také cvičením formou hry.

A to je teprve ta pravá radost z vlastního pohybu, naprosto jiná, než křičící dítě závislé na tom, co udělá rodič.

Držím vám palce, ať vydržíte a přeji vám tu úžasnou změnu nespokojeného miminka v radostné dítě, které ovládá své vlastní tělo.

Pokud máte chuť nahlédnout pod pokličku pohybového vývoje dětí, zvu vás na můj nový webinář Kdy je vhodné navštívit s miminkem fyzioterapii, jehož záznam je zdarma ke shlédnutí.