Chůze po špičkách u dětí

V mém dnešním článku bych vám chtěla ukázat trochu jiný pohled na problematiku chůze po špičkách u dětí.

Nebudu se zde zabývat dětmi s vážnými zdravotními problémy jako jsou DMO (dětská mozková obrna), svalová myopatie a další, které mohou způsobit zvýšené napětí dolních končetin.

Zaměřím se na jinak zdravé děti, které často chodí po špičkách a rozdělíme si je do 4 skupin.

Možná vás překvapí, že je tento problém mnohem více psychologický než fyzický. A také proto ho nelze úspěšně vyřešit jen cvičením. Dokonce tyto děti často ani nemají žádné omezení pohybu v kotníku, ani zkrácené lýtkové svaly.

A co se tedy skrývá za jejich chůzí po špičkách?

Většinou EMOCE.

Nejčastěji děti tímto způsobem vyjadřují radost, vzrušení, někdy i nejistotu. Neumí tyto emoce vyjádřit jinak a tak je projevují prostřednictvím těla. Je to první a největší skupina z našeho rozdělení.

U těchto dětí doporučuji nezastavovat jejich vlastní emoce, jako pláč a vztek, větami typu – „nebreč“, „tak už se nevztekej“ atd. Naopak tyto emoce nechte plně projevit a odplavit z těla. Formou hry také pomáhá nacvičit projevování radostných emocí skrze slova a gesta. Učíte tak dítě pojmenovat emoci, přijmout jí a vyjádřit.

Druhá skupina dětí, které často chodí po špičkách jsou děti hodně citlivé, až přecitlivělé na dotek. Vadí jim jakákoliv guma na oblečení, cedulka na tričku, píchá je tráva a někdy si nechtějí ani stoupnout na plná chodidla. U těchto dětí má smysl hlazení chodidel a masáž pomocí ježečka či kartáčku. Postupně tak dítě připravujete na snižování citlivosti vůči vnějším podnětům. V létě doporučuji trénovat i chůzi na boso, ideálně u vody. Tam je bosá chůze nejpřirozenější a děti se jí nejméně brání. 

Třetí skupinou jsou děti, které mají chůzi po špičkách spojenou s řečí. Často jsou to děti, které mluví „stále“ a přitom běhají po špičkách. Rodiče těchto dětí jsou už jejich mluvením tak unaveni, že dítě často ani nevnímají a tím se celý problém ještě prohlubuje a zhoršuje. U těchto dětí je potřeba každopádně oddělit mluvení a chůzi. Pokud dítě mluví, tak se všichni zastaví – dítě i dospělý. Dítě stojí na plných chodidlech a řekne co potřebuje. Poté se všichni zase rozejdou, ale dítě při pohybu už mlčí. A toto opakujete podle potřeby několikrát denně. Rozdělení chůze a mluvení hodně pomáhá zklidnit nejen dítě, ale i celou dynamiku rodiny.

Poslední skupinou jsou děti, které ještě nemluví, ale už chodí po špičkách. Velmi často jsou to děti z rodin, kde se mluví více jazyky a jejich centrální nervová soustava na to není připravená. Zde radím rodičům vybrat jenom jeden jazyk a počkat, až dítě dozraje a potíže v chůzi po špičkách odezní. A teprve poté přidat další jazyk.

Věřím, že jste se alespoň v jedné skupině našli a že vám mé rady budou k užitku. 🙂

Pokud si budete chtít s dětmi přeci jen zacvičit, můžete se podívat na můj ebook Cvičení menších dětí formou hry, kde najdete zábavné cviky pro věk 1-3 roky.