Kdy je vhodné navštívit s miminkem fyzioterapii

Pracuji už dlouhá léta na dětské rehabilitaci a tak mi rukama prochází každý měsíc stovky miminek. Postupně jsem se začala specializovat na rehabilitaci dětí, které nemohou cvičit podle Vojtovy terapie. Většinou z důvodu operace srdce, kýly, epilepsie, neadekvátní reakce na cvičení atd.

S těmito miminky hodně cvičím formou hry a podporuji jejich fyziologický vývoj. Proto jsem už nyní schopná zhodnotit účinky cvičení formou hry a cvičení dle Vojty (které samozřejmě dělám také) a doporučit vám, kde forma hry stačí a kde je dobré cvičit intenzivněji.

Tento článek vznikl jako odpověď na častou otázku maminek, kdy stačí dětem cvičení, které je učím v mém online kurzu a kdy je potřeba cvičit dle Vojtovy reflexní stimulace pod dozorem fyzioterapeuta.

Projdeme spolu celý první rok dítěte a já vás upozorním na možná úskalí a doporučím, jak to řešit.

První 3 měsíce života je dobré pozorovat hlavně symetrii v točení hlavičky. Pokud miminko výrazně častěji točí hlavu na jednu stranu, hlavně ve spánku, doporučuji upozornit na tuto skutečnost pediatra.

První co můžete udělat, je otočit miminko v postýlce tak, aby mělo rodiče a další podněty ze své neoblíbené strany. Pokud ani toto nepomůže, doporučuji začít cvičit. Určitě spoustu práce uděláte i cvičením formou hry, ale v tomto případě já osobně doporučuji cvičení podle prof. Vojty. Je nejen účinnější, ale hlavně jste díky němu schopni dělat změny na úrovni CNS (centrální nervové soustavy) a předejít tak dalším komplikacím v průběhu pohybového vývoje.

Pro maminky, které se svým miminkem musí cvičit dle prof. Vojty jsem napsala článek Pomóóc, musíme cvičit vojtovku, který vás hodně podpoří a vysvětlí vám psychologické souvislosti cvičení tak, aby jste se cítila dobře vy i dítě.

Dalším mezníkem je otočení ze zad na břicho. Norma na otočení je 4,5 měsíce a většina dětí by to měla stihnout do ukončeného 6. měsíce. Pokud to nestihnou, tak není potřeba panikařit, ale začít to s nimi trénovat.

V této fázi je dobré si všímat, jestli se otáčí ze zad na břicho bez záklonu hlavy, jestli si pod sebou nenechají spodní ruku a jestli se točí přibližně stejně přes obě strany. Pokud ne, tak doporučuji začít cvičit. Zde většinou stačí cvičení formou hry.

Dalším častým problémem bývá poloha miminka na břiše. Některá miminka nechtějí být na břiše vůbec, některá se špatně opírají o ruce, často plavou (ruce i nohy nad podložkou), zaklání hlavu nebo u nich přetrvávají pěstičky rukou. Většinou doporučuji maminkám, aby v tomto případě začaly cvičit formou hry a pokud se problém do 2-3 týdnů nezlepší, aby po domluvě s pediatrem navštívily fyzioterapii. Velmi často stačí jen častěji dávat miminko na bříško a správně ho stimulovat. Podrobnější rady najdete v mém článku Moje miminko nechce být na břiše, jak mu mohu pomoci.

Dalším mezníkem bývá pohyb dítěte dopředu. Pokud je miminko ve vývoji pomalejší, pravděpodobně začne válet sudy. Ale to ještě není nic špatného. Jen víte, že do lezení dojde pravděpodobně později, než běžná populace. Větším problémem bývá plazení. Pokud se dítě plazí symetricky (střídá ruce a nohy při pohybu) je možné ho formou hry podporovat v lezení. Podrobné informace o tom jak, si můžete přečíst v mém článku Jak podpořit děti v lezení –  10 jednoduchých rad.

Horší je to v případě, kdy dítě používá k odrazu jen jednu nohu a opačnou ruku, tzv. asymetrické plazení. V tomto případě bych o situaci informovala pediatra a doporučuji navštívit fyzioterapii a pomocí cviků z Vojtovy terapie podpořit druhou stranu. Někdy se tento stav podaří zlepšit i cvičením formou hry, ale často je to běh na dlouhou trať.

Dalším mezníkem je stoj dítěte. Pokud dítě hezky leze po čtyřech, většinou si i dobře stoupá přes rytíře (nákrok nohy). Pokud máte pocit, že se vaše dítě vytahuje do stoje pomocí rukou, nebo stojí hodně na špičkách, či vytáčí chodidla ven, je dobré cvičit. Zde většinou stačí forma hry a nácvik správného pohybu.

Posledním (a naštěstí ne moc častým) problémem je sed dítěte. Mnoho dětí si začíná sedat mezi paty. Je to pro ně výhodný a stabilní sed a pokud ho postupně změní na překážkový sed (jedna noha natažená dopředu, druhá pokrčená dozadu) nebo sed s dopředu nataženými dolními končetinami, není důvod k panice. Jen dávejte pozor, aby v sedu mezi patami nevytáčely chodidla ven. V tomto případě je dobré chodidla rovnat. Zpozornět by měly rodiče dětí, kteří se při sedu hodně hrbí. Pokud bude tento problém přetrvávat, doporučuji informovat pediatra a řešit cvičením s fyzioterapeutem.

Nově jsem pro vás natočila na toto téma hodinový webinář Kdy je vhodné s miminkem navštívit fyzioterapii, jehož záznam je zdarma ke shlédnutí.